65.ROČNÍK LOUTKÁŘSKÉ CHRUDIMI

21. července 2016 v 10:19 |  Kde jsme hráli
Jeden den v Chrudimi.
Chrudim je vstřícná k přijíždějícím ve své ospalosti.
Mnoholetí známí ve věku deset až osmdesát se vítají. První představení v Pippichovi patří J. A. Komenskému, spřáteleným divadlům a jejich tříhodinovému projektu. Invence se vyšplhala až ke mně na balkon, ale přestávka mne odvála do hospody. Moje chyba, protože s návratem nadšeného publika o hodinu a půl později, jsem už neudržela krok a šla ostudně brzo spát.
Ranní probuzení kolem páté smějícími hlasy mne uklidnilo. Chrudim žije i beze mne, vše je jak má a ranní návraty trvají.
Ráno se mi z okna naskytl pohled na vedoucí seminářů, kteří od sedmi hodin snášeli do zdravotní školy bedny a pytle s materiály, jako mravní zloději, kteří se rozhodli vrátit svůj lup. Těší mně, že "Kordula" vede opět seminář, i když to nejsem osobně já. Tentokrát si totiž užívám seminář u světoznámé Ireny Marečkové na scenografii jako prostý seminarista.Někteří se opravdu vracejí po roce zpět na místo činu. Po osmé hodině se objevují seminaristé. A jejich děti. Plno dětí. Pak mne také schramstla budova a první co objevuji je automat na kávu, ubezpečuji se, že wifina funguje. A pak už do seminářů. Některé dveře zůstávají otevřené, je slyšet soustředěný hovor. Lehký opar nad hlavami účastníků se tetelí a chvěje jako svědek přemýšlení a soustředění. Také parného dne. Konec našeho semináře mne zaskočil. Čtyři hodiny povídání a kreslení a škrtání. "Jde se na oběd!", ale tam jsem nedošla. Plánovaný oběd, jsem odsunula, protože jsem byla vtáhnuta na inspirativní představení divadla Loutky bez hranic o tom, jak to chodí v Mexiku o svátku dušiček. Oběd se nekoná, ale stíhám další dětské soubory. Pak další inspirativní inscenace "Pejprboj". Role papíru, hra s vlastním tělem, fyzikou, papírem a klokotavě hlasitý smích dětí i nás dospělých. Na konci představení to trochu trvalo, než děti pochopily, vrhly se mezi papír na podium. To užívání si v přítomnosti. Ach ten smutek v očích dětí na balkoně. U mne také a tak sladká horká čokoláda, která ale zůstala na třetím schodu, protože prostě divadlo už začíná a zase děti. Páni tolik šikovných mladých loutkářů. Představení "To víte, Afrika". Skvělí timing, drobná přesná hra s loutkou a zaujetí v hledání. Duše plesá.
Jídlo? Přišlo pozvání do restaurace Na bídě. Takže od Muzea přes most a na druhou stranu než ke Hvězdě. Hermelín byl pohádkový, pivo dobré a tak ještě rychle sprcha na pokoji a zase děti. Tentokrát "Dlouhý Široký a Bystrozraký". A čokoláda v Caffeekáře. A chvíle posedět u vody. Co přijde. V devět skvělá "Bílá laň" s měkkými sedadly v divadle Pippicha, v deset diskuze s tvrdými židlemi a minutu před půlnocí Faust… Představení se prolínají a bílá figura papírového panáčka z papírového představení, kterou čtyřletý chlapec nese s sebou, mne opakovaně potkává. Divadlo se přelévá z podií na ulice a diváci se přelévají do divadel. Usmívají se a kývají na sebe hlavou, když se potkávají a vzduchem létají optimistické úsměvy ještě nezasažené postupující únavou. Chrudim je mladá po všech stránkách. Mísí se španělština s angličtinou a moravštinou. Svět přijel do Chrudimi. Festival je pořád mladý…
Více o festivalu: http://www.chbeseda.cz/
Kordula Větrná alias Pavlína Kordová
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama